Vzpomínky na dětství a headphone party

Někde jsem slyšela, že člověk časem vytěsní všechny negativní vzpomínky a v hlavě mu zůstanou jen ty pěkný, ničím nezakalený, optimistický. To je zřejmě důvod, proč je nostalgie mezi naší populací tak oblíbená. Protože si prostě nikdo nic moc špatnýho nepamatuje. Proto se poslední dobou slyším říkat, že Irsko byl jeden z mých nejlepších výletů a přitom jsem se promočená na kost zapřísahala, že už se do Irska nikdy nevrátím a proto taky máme rádi své rodiče, protože většinu udělených výchovných lekcí jsme už zapomněli.

Přesto mi nyní velmi živě vytanula na mysl vzpomínka z dětství, na kterou jsem velmi ráda zapomněla a nemyslela jsem si, že se někdy dožiji její restaurace. Kdo z vás to zažil, pochopí… Zánět středního ucha. Pytla, to je bolest, to si nedovedete představit. Úspěšně jsem se tady snažila přechodit chřipku, i když nás opakovaný mail varoval před prasečí pandemií a ať se radši izolujeme nebo cosi, bylo to anglicky, tak jsem tomu moc nerozuměla.

Každopádně tak si v klidu přecházím a najednou mi zalehlo ucho. Opakované „bába… Bába…“ nepomohlo, ale co už, to se spraví. Nespravilo. Závažnost jsem pocítila, když jsem se v neuvěřitelných bolestech opakovaně budila, teda když se mi zrovna podařilo usnout. Nadopovaná ibalginama jsem se vydala do školy, ale více méně proto, že jsem se chtěla zeptat, kam k doktorovi.

Po vyplnění dotazníku, kde jsem musela zaškrtnout všechny očkování a pohlavní choroby mě v ordinaci přivítal příjemně vyhlížející Ind a já jsem si vzpomněla, kdo to u nás v Klementinu vysedává po nocích nad učebnicí anatomie. Mluvil rychle a já jsem kývala úplně na všechno, takže když mi v lékárně dali kapky do nosu, byla jsem mírně zmatená. Vrátila jsem se zpátky a pokusila se vysvětlit sestře, že to musí být nějaká mýlka, protože já potřebuju něco na bolest, protože to hodně bolí. Jednoduchými větami se stoupající naléhavostí, ale přesto jsem neuspěla a čekala mě další probdělá noc.

Přátelé, plakala jsem, volala jsem mamince, nalila si do ucha slivovici, naprosto totálně se zfetovala vším proti bolesti, co jsem měla u sebe (průběžně, protože po dvou hodinách prášky přestaly působit a já se zas vzbudila a musela si šlehnout další dávku) což jsem zapila tou slivovicí a ráno s kruhama pod očima se vydala znovu do nemocnice, protože tohle jako teda asi ne. Doktor nepřišel, tak jsem si ho zabukovala na odpoledne a šla do školy. Špatnej nápad. Měla jsem v sobě tolik ibalginů, že jsem viděla učitele dvakrát, když jsem momentálně nepodřimovala.

Odpoledne mi doktor vysvětlil, že jsem si ty léky měla koupit sama, ale zřejmě se mu mě zželelo a předepsal mi antibiotika. Tak jsem do sebe narvala ještě něco, usla ve tři a vzbudila se v deset. Ráno. Protože mi bylo podstatně líp a protože už jsem měla koupený lístek, rozhodla jsem se, že půjdu na Headphone party. Což znamená, že vám dají sluchátka, kde na dvou kanálech hraje hudba a nespecifikovatelná skupina lidí se v naprostém tichu svíjí v neidentifikovatelném rytmu. Přijde vám to super? Přijde vám to dost šílený, když máte zánět středního ucha? Ano, má pravidelná dávka absurdity byla naplněna a další noc jsem nespala.

Cheers