Cream tea a jak jsem nabrala, co jsem shodila

Přátelé. Přes všechna varování a upozornění, že Anglie je nebezpečným místem pro osobní váhu (kurňa, zvlášť když mám jednu přímo v pokoji, člověk se tomu tak vyhýbá a ona si ho vždycky najde), se mi podařilo za první měsíc shodit 4 kila. Nebylo to dáno žádnou závratnou změnou životosprávy, nezačala jsem se živit zrním a zeleninou, nezačala jsem praktikovat žádné pravidelné cvičení ani bych neřekla, že je to čokoláda příliš drahá. To, co mi nejspíš pomohlo, byl až bytostný odpor k přeplněným autobusům, vybudovaným pouhým ročním dojížděním do Roztok a univerzita na kopci. Možná bych ještě doplnila nezdravé množství tance na jednotvárnou muziku, které už mě ovšem přestalo bavit, takže si je pro příště škrtám.

Jak už jsem napsala minule, jela jsem na výlet do Exeteru. Mám tam kamarádku, jmenuje se Angela, je napůl Němka a napůl Ruska, mluvíme spolu anglicky a rusky, když mluvíme o někom, kdo je přítomen a nechceme, aby nám někdo rozuměl. Obě rády chodíme na výlety a sdílíme i vášeň pro jídlo. Jen její matka je posedlá zdravou stravou o dost víc než ta moje, takže ona se aspoň trochu drží. Já jsem výmluva, jsem návštěva a něco speciálního, takže vždycky, když jsme spolu, skončí to nekonečným obžerstvím a omluvou, že pak se to zas srovná doplněný neustálou konverzací o tom, že musíme ale určitě začít cvičit.

Když jsem dorazila do Exeteru, v sobotu byl na plánu výlet do okolí. Tak jsme mluvily o to, jak rády chodíme na výlety, jak je tu v okolí krásně a boříce se do bahna jsme se rusky smály japonským spolucestujícím, kteří vyrazili v plátěných teniskách. Výlet končil grilováním na pláži. Při čekání na druhý hamburger jsem si ještě neuvědomovala, co se tu na mě chystá. Při zmrzlině před odjezdem zpátky do města už mi to začalo pocvakávat.

Večer jsme se vydali s dalšími mladými nadějnými právníky do hospůdky (moc pěkný místo, živá hudba a ne až moc opilých Britů). Čekala mě přednáška o přednostech anglického piva, a když jsem ochutnala asi pátý (ne, že bych je všechny vypila!!!) a pořád mi žádný nechutnalo mi bylo vysvětleno, že si musím zvyknout a že hlavní je rozeznat kvalitu, kterou poznám i když mi pivo nechutná. Ochutnala jsem dalších pět a opravdu, některý byly hnusný víc než ty další. Večer byl zakončen opravdu velkou pizzou.

V neděli po spánku prodlouženém časovým posunem jsme začaly smaženými vajíčky a pak se vydaly do města shlédnout katedrálu a ochutnat pravý devonský Cream Tea. Kdo si jako já myslí, že je to čaj se šlehačkou (no co, lijou si do čaje mlíko, tak si určitě budou schopní tam nastříkat i šlehačku), není tak daleko od pravdy. Cream Tea znamená, že dostanete k čaji ale obrovskou kopu zákusků (palačinky, čokoládový dort, jakýsi placičky s marmeládou, sušenky…), sendvičů (se šunkou, sýrem a ananasem), toustíky namočený v čemsi co je jako vysmažená šťáva z masa, ovoce a šlehačky je tam taky požehnaně. Ve třech jsme si objednaly menu pro dva, ale tak pro čtyři je to akorát. Myslela jsem, že se nezvednu natož, abych se někam přesunovala.

Po prohlídce zbytku města jsme si chtěly jít někam sednout, ale teda nejdřív by to chtělo něco na večeři. Ale jen něco malýho, protože jsme ještě cítily zákusky houpající se nám v žaloudcích. Ale nechtělo se nám nic připravovat, tak že si zajdem pro nějaký to také away. Přátelé. Po celým tom odpoledni se mi do sebe podařilo narvat kari a cheesy chips (hranolky se sýrem) a zapít to neředěným džusem z granátového jablka. I teď jsem si myslela, že už se nepohnu, ale zase jsem se překonala, abych se v hospodě dorazila jakýmsi nechutně sladkým drinkem s jemně meruňkovou příchutí. To byly sny…

Snídaně – müsli. Dobrý start. Na oběd velký řecký talíř s dvojitou porcí chleba, protože jsme nenažranci nenažraní. Ke kafíčku muffin. Čokoládový. Kampus v Exeteru jsem si prohlídla za deště a věděli jste, že Joan Rowlingová se při psaní Harryho Pottera inspirovala právě Univerzitou v Exeteru? Trochu škoda je teda to, že starou budovu kolejí už zbořili. Nevyhovovala hygienickým podmínkám. Smůla…

Ještě večer před odjezdem jsem do sebe stihla narvat Cottage pie (plněný masem, mačkaný brambory, houby a hráše) a po cestě domů pytel gumových medvídků a tuňákovou bagetu. Když jsem si ráno koupila horkou čokoládu ani jsem ji celou nevypila. To se prostě nedalo.

Kdo si myslí, že mě to změnilo, tak je na omylu. K večeři jsem měla grilovaný kuře a na závěr dva zákusky. Jen ta ručička na váze je zase tam, kde byla po příjezdu. Tak pěkně žádnej autobus a určitě musím začít cvičit;)