Minulý týden jsem se účastnila souboru přednášek o Evropském smluvním právu polského profesora působícího v Osnabrucku a Krakově. Bylo to velmi zajímavé a moc jsem si to užila. Předně všeho mi o tom zase nikdo neřekl a tak až v úterý, když už jsem za sebou měla dvě přednášky a jednu ještě před sebou, mi bylo oznámeno, že si posedím v lavici ještě o trochu déle. Přežila jsem, ale moje spolubydlící následně komentovala scénu v kuchyni takto: „Řekla jsi fuck the fucking school, otevřela sis pivo a usla na kuchyňském stole.“
Druhý den už jsem byla připravena, a tak jsem ani moc nespala a něco jsem z tématu i zachytila. Ve čtvrtek jsem si ovšem už řekla dost a rozhodla jsem se připojit se ke svým skandinávským přítelkyním na jejich cestě na koncert v rámci týdne Helsinek. Měly jsme dobrou náladu, když jsme dorazily do klubu, což jsme podpořily povinným přísunem vodky. Když jsme potom poslouchaly druhou z hrajících skupin, tak se ke mně má spolubydlící Finka naklonila a povídá: „strašně mi tu chybí finští muži, protože oni jsou tak strašně pěkní!“ Tak jí říkám: „Ta skupina je ze stejnýho místa jako ty, tak za nima zajdi, seznam se a pak nezapomeň podotknout, že máš jednu moc fajn kamarádku z Čech.“
Co vám budu povídat, seznámily jsme se. Předně všeho, Riitta umí dostatečně dobře finsky, Anne po třech panácích vládne tanečnímu parketu, Kristyne je vysoká a já hodně mluvím. Očividně jsme byly dostatečně kladně ohodnoceny a kolem čtvrté jsme se přesunuli do hotelu na after party. Zhruba v pět hodin ráno jsem tak nad prázdnou lahví probírala možnost doktorátu s finským dýdžejem, zatímco se vedle nás odehrávala diskuze o budoucnosti norské populární hudby. V určitou chvíli bylo hromadně rozhodnuto, že přesun domů je více než nepravděpodobný, každý se pokusil ukradnout alespoň kus nějaké postele s tím, že se to vyřeší ráno. Můj pokus odejít v deset na přednášku byl hlasováním zamítnut a byla jsem ráda, že jsem se tam dostala alespoň odpoledne a mohla si vyzvednout certifikát o prospaném týdnu s evropským právem místo ukolébavky.
Když jsem kolem půl osmé dorazila na kolej, byl mi přidělen jen značně omezený čas na přípravu, protože v devět hodin už začínal koncert číslo dva. Pít jsme nemuseli (tentokrát se k nám připojili i nějací muži mami, takže to i není špatně!), ještě něco zbylo z předchozího večera. V Helsinky baru, který měl podle finských účastníků specifickou atmosféru (dejte nad dveře nápis Helsinky a už má specifickou atmosféru), jsme vyslechli koncert dvoučlenné kapely, přičemž bubeník musel naprosto určitě na něčem jet, jen jsme se nemohli shodnout, co by to mohlo být.
Později, jsme byli pozváni do VIP pokoje, což byla více méně místnost vedle záchodů, která ovšem šla zavřít. Majitel se nás snažil vyhostit, nicméně když zjistil, že nejsme Rusky snažící se najít si movitého Fina za muže, mohli jsme zůstat a dozvědět se tak, že tráva byla patrně jenom začátek.
Ještě jedno seznámení přitom stojí za zmínku. Při diskuzi o možnosti použití slova Kaťuša na místo mého oslovení (v zásadě jsem proti tomu, tak se Michale můžeš poplácat po zádech, jak výjimečné máš postavení ;) nás zaslechla slečna, která studuje češtinu a byla velmi nadšená z možnosti jejího praktického použití. Musím říct, že je to velmi zvláštní pocit, když na vás cizinec mluví česky, protože tedy alespoň já jsem začala mluvit jako idiot ve snaze zjednodušit svůj projev na minimum, nepoužívat zbytečná slova a pokud možno nic nečasovat nebo neskloňovat. Jen abych byla pochopena druhou stranou. Nicméně děvče je to zajímavé, s velkými plány. Proč se jeden učí česky? Přece aby mohl studovat na DAMU ;)
Nicméně myslím, že jsme byli víc než unaveni a tak byl původní plán na návštěvu některé z místních diskoték změněn a my jsme si v pěti lidech vzali taxíka domů. Jen teda dost dobře nechápu rozložení sil, protože ta nejštíhlejší holčina seděla vedle řidiče, zatímco já jsem drtila nohy jednomu z nebohých Finských kolegů. A to už byla sobota.
O co tady tedy šlo v sobotu. Boršč night. Byla pozvána pravá nefalšovaná Ruska, bylo nakoupeno mnoho zeleniny, masa a vodky, byly půjčeny dva velmi velké hrnce a bylo pozváno hodně lidí. A byla pozvána finská rocková skupina. Vařilo se půl dne, bylo uklizeno všechno důležité cestou na balkón, byly připraveny stoly a byly připraveny drinky. V osm hodin dorazila finská rocková skupina a pomalu se začali trousit i ostatní, trochu zděšeni nenadálou konkurencí na jejich vlastním písečku, nicméně otevírací panák prolomil ledy a pak už se jen jedlo, pilo a velmi sofistikovaně konverzovalo. (V tomto bodě bych chtěla podotknout, že muž vám nabídne ukázat zajímavé porno pouze ve dvou případech. Buď jste dobří kamarádi, nebo je to prase. Tak doufám, že mám dobré kamarády.)
V devět jsme nicméně museli odjet, tedy lépe řečeno naše úderná skupina obsahující finskou rockovou kapelu a ženy, které si fakt, že jsou ve společnosti finské rockové skupiny, dostatečně užívaly. Na pořadu dne byl totiž další koncert. Po dalším přísunu kvalitní finské hudby a vodky jsme se odhodlali k přesunu. Tedy zatím to byl jenom přesun ven před klub. Tam totiž začala dlouhá diskuze o tom, co se bude dít nadále. Já jsem zrovna přijímala komplimenty od zpěváka finské rockové kapely, takže si úplně přesně neuvědomuju, čeho se ta diskuze týkala, nicméně vím, že bar, kde byli Němci, byl asi 15 minut chůze, hotel byl asi 20 minut chůze, a přesto jsme strávili docela dlouho smlouváním o cenu taxi. Dojeli jsme k hotelu, abychom dalších 20 minut chodili okolo a hledali nějaký bar, kde si budeme moc dát jen tak v klidu jedno pivo, abychom nic nenašli a opět se vrátili na hotel taxíkem.
Ráno jsem dostala kafe, suši a CD a ještě dlouho se budu hloupě pousmívat, když si vzpomenu na víkend s finskou rockovou kapelou.
http://www.myspace.com/idiomaticband
http://www.youtube.com/watch?v=GK13LHwo-U4&feature=related
