Tak jsem zase jednou učinila emotivní neuvážené rozhodnutí a příští týden ve středu letím do Ruska. Ve své podstatě je to něco, co jsem vždycky chtěla. Ano, je to tak, vždycky jsem chtěla letět do Ruska. Ne jen tak na výlet, ale doopravdy.
Začalo to nevinně, když jsem se dozvěděla o tom, že tady ta možnost je. Tedy možnost letět do Ruska. Myslím, že základní předpoklad k tomu, aby se něco takového stalo je vůbec to nečekat. Pomáhá i naplánovat si svou blízkou budoucnost jinak a úplně nejlepší je přestat chtít letět do Ruska. Jediná nevýhoda tohoto přístupu je, že když tento „dream comes true“ nevíte tak docela, co si s tím počít. Můj závěr nicméně zní: leťte do Ruska.
Ve své podstatě se zatím nic moc nezměnilo. Dostala jsem ospravedlňující důvod k tomu dát v práci výpověď, musela jsem se vyrovnat s otázkami proč pro pána Jána jedu do Ruska a jestli se mi tam jako vůbec chce. Dál jsem si vytáhla učebnici ruštiny z knihovny a položila jsem ji na stůl, ale vůbec jsem ji neotevřela. Teda jednou, když jsem se vrátila z konzulátu. Měla jsem sice vízum, ale také vtíravý pocit, že nerozumím rusky.
Poslední dva týdny jsem už podle reakcí okolí měla mít dávno sbaleno, ale já si teprve ujasňuji, co si musím vzít s sebou. Každopádně už jsem si začala psát seznam. Zatím na něm je zimní bunda, zimní boty, prostředek proti švábům a panoramatické pohledy Prahy. A aby bylo jasno, že neoceňuji stereotypní přístup, ty historky o vzhledu záchodů už taky nebudu poslouchat.
Čekejte další zprávy…
