Ano Kuře, měl jsi pravdu. Ale vydrželo mi to dlouho, ne? Nějak jsem se dostala do začarovaného kruhu, že když se něco děje, není čas o tom psát, když je čas, tak není inspirace a když mě osvítí, tak se zase nic neděje. A ke všemu jsem si koupila kolo, takže jakýkoli čas, který by bylo možné věnovat psaní věnuji cyklistice. Cycling instead of writting. Ano, pamatuji se, jak nám paní docentka Klusáková říkala na výběrovém řízení na Erasma, že doufá, že se budeme i trochu učit a ne jen jezdit na kole. Už to chápu. Už mi to došlo. A myslím, že už se nebudu ale vůbec učit.
Každopádně, můžu vzhledem k tomu, že už si stěžovala i moje babička, že jako nic nepíšu, tak vám můžu aspoň napsat, jak jsem si kupovala kolo. Kupovala jsem si kolo s Přemyslem. Požádala jsem Přemysla, aby se mnou zašel koupit kolo, protože nemám s kupováním kol příliš velké zkušenosti stejně jako nemám zkušenosti s kupováním čehokolli jiného krom jídla, oblečení a literatury. Taky mi slíbil, že mi kdyžtak seřídí brzdy, což by měl asi udělat, protože dneska jsem se málem zabila.
Tak jsem si sjednala schůzku s Přemyslem a vydali jsme se svorně do obchodu, kde prodávají ojetá kola. Přátelé, tak takto vypadá vztah, který se posunul na úroveň jdeme spolu nakupovat kolo? Protože já jsem se ještě nikdy na tuto úroveň nedostala a nejsem si úplně jistá, jestli se mi to líbí.
Tak popořádku. Přišli jsme do obchodu s koly a Přema se mě zeptal, jestli se mi nějaký líbí. Já jsem řekla, že to červený není špatný, ale že je možná docela malý. Přema souhlasil, že je docela malý a navrhl se podívat na to modrý. Souhlasila jsem. V tu chvíli se vynořil prodavač a povídá, jestli jako si chceme koupit kolo nebo jako co. Přema povídá, že sháníme kolo pro ni. To jako pro mě. Pak se mě zeptal, jestli se mi to kolo líbí. Tak říkám, že je takový jetý. Tam mi Přema povídá, že lepší asi neseženu, že je hlavní, aby brzdilo. Pak se mě Přema zeptal, jestli vůbec vyjedu ten kopec ke škole. Tak jsem se urazila. Pak prodavač navrhnul, abych se na tom kole projela a tak mi Přema řekl, abych se na tom kole projela. A ještě mi doporučil, abych na ně nasedla až venku, abych to nenapálila do obchůdku se starožitným nádobím. Tak jsem na kolo nasedla venku, projela se a vrátila se dovnitř. Přema se mě zeptal: "Tak co?" a já jsem řekla že dobrý, jen mi nějak nejde přehazovat. Tak Přema řekl prodavači, že jí (jako mně), nejde přehazovat. Tak prodavač řekl, že přehazuju špatně a ukázal mi, jak se přehazuje dobře. Tak mě Přema poslal ven ještě jednou a řekl ať hlavně vyzkouším ty brzdy, že to je jako nejdůležitější. Tak jsem vyzkoušela brzdy, přehazovačky a vrátila se zpět, jako že dobrý. Tak se ještě Přema zeptal, jako jeslti se to kolo dá pak prodat, že jako ona (teda já) ho potřebuje jen do června, s čímž prodejce souhlasil.
Tak jsem se rozhodla, že si je tedy koupím, ale že sebou nemám peníze, že si musím skočit do bankomatu. Tak mi Přema vynadal, proč si sebou nevezmu peníze, když si jdu kupovat kolo, ale že jde teda se mnou. (Protože je Přema celkem vysoký, tak jsem si připadala na chvíli úplně jako doma). A tak jsem si koupila kolo.
Poznámka první: myslím Indy, že to s tou flaškou pro tebe vypadá dost špatně. Poznámka druhá: mám kolo a byla jsem pozvána na čaj ovšem za cenu popření mých rozhodovacích schopností založeném na předpokladu nedostatku odborných znalostí. Poznámka třetí: Díky Přemo za pomoc, zavolám kvůli těm brzdám.
Poznámka čtvrtá: Ať žije ženská nezávislost se značnou dávkou vypočítavosti a schopnosti rozpoznat, kdy je třeba zavolat muže, protože výsledný efekt tento ústupek v mnohém převáží.
Poznámka pátá: Sláva mužům, kteří stále ještě platí účty v hospodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat