Bilancování

Zkouška...
Zkouška...
Slyšíme se?

Ačkoli jsem nikdy nebyla velkým přítelem instituce blogu, rozhodla jsem se nakonec stát se jedním z těch, kteří pravidelně zvrací na internet cokoli, co zrovna prošlo jejich trávicím traktem. Za to všechno může bilancování a ten chlápek, který mi ve snu řekl, že s didgeridoo soutěž Chcete být superstar nevyhraju.

Bilancování je zvláštní stav mysli, kdy se člověk se zjevně masochistickým potěšením zamýšlí nad minulostí, budoucností a snaží se je nějakým způsobem je spojit dohromady jehlou a přítomností. S mým nadáním na ruční práce z toho většinou vzejde jen to, že člověk už nestihl vydat knihu v osmnácti, udělat doktorát ve dvaceti a vzhledem k pocitům, které ve mně vyvolává pohled na krev, už se zcela jistě nestanu ani součástí týmu lékařů bez hranic.

Bilancování se projevuje nespavostí, duševním i fyzickým rozechvěním a emocionální přecitlivělostí. (Občas jsem si připadala jako Omar Sharif v doktoru Živagovi. Jen jemu podle mě slzely oči víc než revolučním patosem tím, že je narovnávali, když se snažili z Libanonce dělat Rusa).

Bilancování se vyznačuje tím, že nespěje k žádnému výsledku, je nelogické a nedodržuje žádná pravidla. Výhoda je v tom, že nemůžete nikdy bilancovat špatně. V bilancování se nespletete.

Člověk, který bilancuje, se dívá na svět jinak. Za vším vidí skryté a často neexistující významy, jejichž dešifrování si uložil za cíl. Bilancování s sebou nese různé vedlejší účinky jako pocity deziluze a zvýšenou citlivost na nedostatečné projevy náklonnosti ve vašem okolí.

K bilancování jsou potřeba lidé. V první fázi ti, kteří se cítí stejně jako vy, abyste společně žasli nad bezvýchodností situace, v té pozdější pak ti, kteří si myslí, že jste úplní magoři, aby vás upozornili na velký blikající nápis EXIT, který každých patnáct minut zahraje veselou písničku.

Každopádně to slovo se mi jako hodně líbí… Díky Indy ;-)