Slíbila jsem Lukemu, že mu napíšu článek. Nejprve jsem mu teda slíbila, že na svém blogu vystavím fotku s dárkem, který mi dal před odjezdem, tak se stydím, že mi to trvalo víc jak dva měsíce, ale on by se měl stydět za to, co mi dal. Další obsah tohoto článku je plný dvojsmyslů, odkazů na proběhlé události a chtěla bych poprosit všechny, aby si z toho nic nedělali a rozhodně aby to nebrali moc vážně. Děkuji.
Milý Luke, hodně jsi mě jako naštval, že letošní Silvestr proběhne separé, ale chápu tvé důvody a proto ti odpouštím. Dlouho ti již chci napsat tento článek, jen je to pro mě takové zásadní a trochu je mi to také trapné, tak jsem hledala slova, jak to vyjádřit.
Víš, mnoho jsme toho zažili a taky toho o sobě hodně víme. Ty proto, že já hodně mluvím a já proto, že se mě snažíš vždycky trumfnout. Občas se mi zasteskne po našich hádkách, je prostě těžké najít někoho, s kým se člověk může dostatečně servat, jsme prostě dobrý tým.
Je tu jedna věc, ve které jsme se nikdy neshodli a asi nikdy neshodneme. Víš, pamatuješ si, jak jsme jednou takhle byli spolu v Irsku, postavili jsme si stan na místě, kde to bylo zakázané, nebyli tam skoro žádný malý hnusní pidžinsi, prostě ideálka? Byly tam písečný duny a kousek bylo moře. Tak jsem se byla večer projít po pláži, to je totiž moc příjemná zábava se procházet po pláži. A pak jsem se šla projít po pláži ještě ráno, protože ty jsi lemra líná a nechtělo se ti vstávat.
Luke, tehdy jsem si myslela, že jsem jen snědla něco špatnýho, ale teď tady, na tomhle místě, kde mám moře prakticky za domem, jsem zjistila, že to nebylo jídlem, ale že to bylo prostě jenom romantický. Jo, moře je romantický. Jak sviňa. Když jsem přijela, tak jsem se pořád jen procházela po břehu moře. Vydržím zírat do moře hodiny a hodiny. Moře je krásný, takový tajemný a neuvěřitelně romantický. Ano Luke, je to tak. Asi mě nikdy nedostane večeře při svíčkách (uf, teď se mi navalilo), ale moře, to je fakt síla. Dokonce se mi špatně usíná, když jsem se nebyla projít po břehu moře (a vypila jsem před tím hodně kafe). Mám známý, kteří mají okno přímo s výhledem na moře. Trávím s nimi hodně času a snažím se je donutit, aby mě pozvali na návštěvu. Kdyby tu nebyl zakázaný pít na veřejnosti, piju pivo na pláži každej den. A dělám u moře i jiný věci. Napsala jsem si dokonce seznam věcí, který chci dělat na pláži a postupně si je odškrtávám (teda teď už moc ne, ty jednoduchý jako grilování na pláži už mám a s těma dalšíma je docela problém. Na takový rande na pláži třeba nějak pořád nemůžu nikoho zlanařit…).
Tak Luke. Věř mi, že vím přesně, jak se teď tváříš… po Aleniné svatbě mě už nemůžeš překvapit. Ty sis to asi myslel taky a hele jaký další překvapení pro tebe mám… Tak. A je to venku, Dufča romantik. A neříkej, že‘s to tušil, protože‘s to asi tušil, což mě štve ještě víc. Nejsi totiž zrovna člověk, kterýmu dávám zapravdu lehko… Ale je to tak, nenabrečíš;) Užij si ten pocit!
Žádné komentáře:
Okomentovat